♥Peříčko tiše usedá na bolavá srdíčka♥

Moderní básně ღ Milostná poezie

Děkuji Vám Petře za svolení

Dochází mi síla,
kdy já básně psal..
Už ani nevím,
kdy naposled jsem miloval..

Kdysi mé básně byly jak kapky deště
a každý si přál, ať prší ještě.
Dnes jen sucho jako v poušti,
kde jen pusté houští.

Občas přilétne jen malý mrak
a spadne několik kapek pak.
Ty slunce rychle vysuší
a láska ke mně nesluší.

Možná slunce příliš sežehlo mi tvář.
Možná před tím deštěm přikryl mě plášť.

Možná poslední můj den,
kdy nesplnil se sen,
vzal mi touhu psát
a snad i další lásku znát.

Tím zaklel moje psaní
a prsty ztuhly mně v dlani.
A tak čekám též
na ten vlahý déšť.
Který probudí mi duši
a srdce začne zase bušit.

Na malé kapičky jak v křišťálu.
Na krásku v květu jak na bálu.
Na první dotek rtů,
kdy probudím se ze svého snu.
Kdy bouře bude z mraků,
kdy vítr odnese stovky papírových draků.

Pak přijde opět čas
a já začnu psát zas.
Pak budu ve větru stát
a Tobě lásko,
Tobě budu své básně psát..

Čekám na skále, na lásky déšť..

      Slunce krásné
máš ve své něžné dlani..
Paprsky v očích se lámou
a končí Tvé klidné spaní..
A do oblohy modré
psaná jsou má slova..
Krásné dobré ráno,
dívko kouzelná a snová..

Přeji krásný Tobě den
do kterého i já vcházím..
Maluji Ti úsměv v tváři
a smutek do studny házím..
Přeji Ti krásné dobré ráno..